MAPA PRO NAVIGACI   TRASA

[úvod] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]


3. DEN, 20. 2. 2001, ÚTERÝ - SYDNEY, ČÁST PRVNÍ

Je tu náš první den v Sydney. Honza nás ráno bere autem skoro do centra na Victoria Street u Kings Cross, takhle se to bude opakovat skoro každý den. A na tom samém místě, před "Honzovou nemocnicí", budeme mít i večerní srazy.

Naše první poznávací cesta vede po William Street k Hyde Parku, kolem St. Mary's Cathedral (1. část neogotické katedrály byla otevřena v roce 1882, dokončena byla roku 1928) do The Domain a dále do Royal Botanic Gardens. Botanická zahrada byla založena v roce 1816 jako bludiště cestiček proplétajících se křovinami a dnes zabírá 30 hektarů v oblasti zálivu Farm Cove, v místě 1. farmy kolonistů). Nádhernou botanickou zahradou plnou exotických rostlin, palem a v jednom místě i obrovských kaloňů (Flying fox) dojdeme na známou vyhlídku Mrs. Macquaries Point. Odtud je krásný pohled na budovu Opery a Harbour Bridge hned za ní. Měli jsme štěstí, v době našeho příchodu jsme tam byli sami. Ale už asi za 5 minut přijely první, a ten den určitě ne poslední, autobusy plné Japonců. V tu chvíli je jakékoliv focení už nemožné. To bylo teda o fous… Pavel ještě zkouší zdokumentovat houfy Japonců, ale foťák mu stávkuje - naštěstí to bylo naposledy. Raději pomalu vyklízíme pole a opět přes botanickou zahradu a mezi vyznavači kondičního běhu míříme k opeře. Po cestě ještě navštěvujeme palmový háj založený roku 1862, který je dnes se svými 180 druhy palem řazen mezi nejlepší sbírky pod širým nebem na světě.

Co se týče opery, je tato budova skoro hezčí z dálky než zblízka. Byla postavena během 14 let (1958 - 1973) podle projektu dánského architekta Jorna Utzona. Je z chladného šedivého betonu a kupodivu i uvnitř je bez jakékoliv výzdoby. Údajně úmyslně, aby nic nerozptylovalo příchozí návštěvníky. Prohlídku jsme zavrhli jako zbytečnou. Snad jen střecha tvořená tisíci keramickými taškami trochu otepluje jinak zblízka ne příliš pohlednou stavbu. Půvab této stavby a symbolu Sydney a do jisté míry i Austrálie zkrátka spočívá v pohledu z větší dálky. Jednu perličku na konec. Vypsaná soutěž na projekt původně počítala se stavbou za 7 mil. AUD. Nakonec však chybějících 102 mil. AUD (!) musela uhradit australská vláda ze série loterií.

Přes Circular Quay (čti: ký), hlavního přístaviště pro celou oblast Port Jackson a Parramatta River (v lednu 1788 zde přistála první britská flotila s trestanci , vojáky a úředníky, která založila britskou kolonii), se vydáváme do City na 305 m vysokou věž AMP Tower. Po cestě ještě doplňujeme tekutiny a zaplňujeme žaludky ve foodcourtu, což je taková "jídelna", pokud se to tak dá vůbec nazvat. Je to taková galerie s mnoha fast food restauracemi, od čínské, thajské, přes italskou až po třeba tureckou kuchyni. Vybere si každý a je to výborná věc na rychlý, dobrý a levný oběd. Na věži jsme poprvé a ne naposledy využili slevových kupónů z průvodce po Sydney, který byl zdarma k dispozici na letišti. Z výšky 76. patra (250 m) máme celé město jako na dlani. Hned potom jdeme ještě na audiovizuální show Sky Tour, která nám připomene historii i současnost Austrálie. Docela zajímavé.

Další naší zastávkou na naší první cestě po Sydney je Harbour Bridge. K tomuto slavnému mostu přezdívanému "ramínko - věšák" se dostaneme skrz čtvrť The Rocks. Tato část Sydney je pojmenovaná podle rozeklaných útesů, které byly kdysi její dominantou. Právě zde byla v roce 1788 vybudována 1. osada a dodnes je zde cítit duch koloniálních časů. Naším cílem je ale jihovýchodní pilon, který slouží také jako vyhlídková věž a muzeum v jednom. Zde jsme se mj. dozvěděli, že most byl postaven v letech 1924 - 1932, že půjčky na stavbu byly splaceny až v roce 1988, že mostovka je ve výšce 59 m nad hladinou a mostní oblouk měří 503 m a že například nýty použité na stavbu byly vyrobeny v bývalém Československu. Z vyhlídky jsme viděli také turisty na tzv. Bridge Climb, který vede po mostním oblouku, ale shodli jsme se, že za 110 AUD je to trochu drahá sranda. Ani foťák si nesmíte vzít s sebou, aby vám nespadnul dolů a tam někoho nepřizabil. Pavel zkusil poprvé vydrndat razítko na pohled, ale to tady nevedou.

Protože se čas nachýlil, svižně jsme se vydali zpátky přes město na sraz s Honzou. Ten nás vzal k sobě do laborky, kde měl rozdělaný pokus s myší a my tak měli čas napsat domů první maily z Austrálie. Když jsme byli všichni hotoví, vydali jsme se autobusem na Bondi Beach. To jsme ještě netušili, co nás čeká. Honza měl v plánu vydat se jižním směrem z Bondi Beach přes Tamarama Beach, Bronte Beach a Clovelly Beach na Coogee Beach, což bylo dobrých 5 nebo 6 km. Na tom by nebylo nic špatného, kdybychom neměli za sebou celý den courání po městě, 1. den na druhé straně zeměkoule. Ale Honza nasadil takové tempo, že jsme za ním s Pavlem vláli stále asi 50 m. Jak jsme ale stačili vnímat, je i toto oblast pro sportující obyvatele Sydney, od 15 do 70 let věku. Neuvěřitelné, tady snad běhají všichni kromě nás. I když ani my jsme tady k běhu neměli daleko…

Teď už jenom následuje večeře na Coogee Beach, koupili jsme si Chicken & Chips (tak se tady říká hranolkům) a kolu a na pláži to natlačili. Honza nám vysvětlil, že pivo si můžeme koupit jen ve zvláštních obchodech Bottle Shop nebo Liquerland apod. a v restauraci ho dostaneme jenom v těch, co jsou označeny jako Licensed. Poslední možnost jsou restaurace s cedulkou BYO (Bring Your Own), kam si ale vybraný alkohol musíte přinést s sebou a oni vám ho nalijí. To je teda pěkná pakárna. Vydáváme se do ubytovny a pak ještě jedeme nakoupit do supermarketu. Krátce po půlnoci jdeme spát, den byl opravdu náročný. A v noci poprvé prší. Jen ať si prší, teď jsme v suchu.